stadiony
Po většinu času stráveném na jihovýchodě Londýna hrál Arsenal své domácí utkání na Manor Ground v Plumsteadu. Mezi lety 1890 a 1893 byl domácím stánkem klubu Invicta Ground nacházející se nedaleko Manor Ground. Z počátku byl Manor Ground pouze hřiště bez tribun. Pro svůj první ligový zápas v září 1893 nechal klub naistalovat tribuny na stání a sedačky. Kromě dvou vyjímek v ročníku 1894-95 zde Arsenal odehrál v následujících 20 letech všechna svá domácí utkání. V roce 1913 došlo k přesunu na sever Londýna.Arsenal Stadium, znám jako Highbury, se stal domácím stánkem klubu od září roku 1913. Původní stadion byl navržen renomovaným fotbalovým architektem Archibaldem Leitchem. Ten v té době navrhl ve Spojeném království několik podobných stadionů . Všechny stánky měly jednu tribunu na stání a tři na sezení. Ve 30. letech prošel celý stadion generální opravou. Západní a Východní tribuny byly postaveny ve stylu Art deco. Výstavba byla dokončena v roce 1932, respektive 1936. Během druhé světové války byla poničena tribuna North Bank. Rekonstrukce se nicméně dočkala až v roce 1954, kdy na ní byla postavena mimo jiné i střecha.
Do 90. let mělo Highbury kapacitu 57 000 diváků. Při svém vrcholu dokonce 60 000. Od ročníku 1993-94 došlo ke změně. Kvůli Taylorově zprávě a nový regulím zavedených v Premier league byl klub nucen přestavět svůj stánek na celosedačkový. Tímto se kapacita stadionu snížila na 38 419 sedících diváků. Během zápasů Ligy mistrů byla kapacita znovu snížena. Důvodem bylo vytvoření nových míst pro reklamní partnery. Jelikož v letech 1998 a 2000 došlo k velmi výraznému snížení počtu míst, byl Arsenal nucen své domácí zápasy přesunout do Wembley, které dokázalo pojmout více než 70 000 diváků.
Rozšíření Highbury nebylo možné z několika důvodů. Tribuna East Stand měla status druhého stupně na seznamu budov zvláštního architektonického nebo historického významu. Zbylé tři tribuny se zase nacházely blízko rezidenčním nemovitostem. Vlivem toho nemohl klub v 90. letech a v první dekádě 21. století počítat s vyššími příjmy ze vstupného, což vzhledem k tomu, že v tomto období nastával fotbalový boom, nebyla dobrá situace. V roce 2000 se Arsenal po zvážení několika možností rozhodl pro výstavbu nového stadionu na Ashburton Grove o kapacitě 60 361 diváků. Stánek byl postaven zhruba 500 metrů jihozápadně od Highbury. Projekt byl zpočátku byrokracií a rostoucími náklady odložen. Nový stadion byl otevřen v červenci 2006 zápasem s Ajaxem Amsterodam. Byl to poslední zápas legendy obou klubů - Dennise Bergkampa. Arsenal vyhrál 2:1. Od ročníku 2006-07 zde hraje Arsenal všechna svá domácí utkání. Stadion byl po otevření přejmenován na Emirates stadium podle názvu nového hlavního sponzora klubu, letecké společnosti Emirates. S Emirates Arsenal podepsal největší sponzorskou smlouvu v historii anglického fotbalu o hodnotě zhruba 100 milionů £. Některým příznivcům se tento korporátní název nezamlouvá, a tak stadion nazývají Ashburton Grove, nebo zkráceně Grove. Oficiální název stadionu bude nejméně do roku 2028 Emirates stadium. Název aerolinek bude na dresech vyobrazen do konce sezóny 2018-19. Na začátku ročníku 2010-11 byly oficiálně přejmenovány všechny tribuny na stadionu na North Bank, East Stand, West Stand a Clock end.
Hráčí Arsenalu trénují od roku 1999 v Shenley Training Centre v Hertforshiru. V dřívějších dobách klub využíval tréninkové zařízení nacházející se v blízkosti stavební plochy, která patřila unii studentů University College London. Do roku 1961 hráči trénovali na Highbury. Fotbalová akademie hráčů Arsenalu do 18 let hraje své domácí zápasy v Shenley, zatímco rezerva hrává svá utkaní na Underhill Stadium, což je domácí stánek Barnetu.
